Narodil se nový srpnový den. Sluníčko se už vybatolilo a rozesmáté, stale však ještě trochu ospalé, nás shůry zvědavě sleduje.Ještě si trochu zívne a protáhne se a už se na nás opět bez ustání culí a šimrá nás svými paprsky. Jakoby dnešní pohodový letní den obstaral nějaký velmi nadaný a dovedný malíř, kterému na paletě scházely všechny barvy kromě sytě modré a žluté a přesto z toho mála dokázal stvořit tak krásné dílo. To všechno jen pro náš letní tábor.Letní Skautský tábor děčínského sdružení YMCA, který rozbíjíme nedaleko Šluknova. Tábor je obklopen lesem. Skrz stromy neproniká žádný hluk z civilizovaného světa. Jenšum větru, který si co chvíli pohrává s korunami stromů a jejich listnatými větvemi. S hudbou větru a stromů soupeří zanikající zpěv různých ptáků a z dáli řeč dalších lesních obyvatelů a tichounké žbluňkání v nedalekém potůčku,který ohraničuje jednu stranu tábora. Daleko od civilizace, vnáruči přírody. Sem tam její krásný koncert přeruší lidské hlasy. Ale to jsou děti. Je jich tu sedmnáct. A občas také Vlk. Vedoucí tábora. To když je napomíná. Občas zvedne hlas i někdo z dalších pěti vedoucích.

Budíček, stávat!

"Budíčééék!!!"Tak každé ráno probouzí Vlk svým dunivým hlasem male táborníky a spolehlivým pomocníkem mu v tom je píšťalka,kterou nosí na krku. A tak v uších dětí i nás vedoucích píšťalka doznívá ještě několik chvil po každém zapískání. Kdo se ještě nestačil úplně probudit, zaručeně tak učiní, když se po okolí rozléhá opět hřmotný vůdcův hlas:"Rozcvičkááá!"Osvobozena od rozcvičky je táborová služba. Část služby jde po několikasetmetrové trase vedoucí lesem pro objednané pečivo s vozíkem, s přepravkami a občas i s pláštěnkami.To, když prší. Další část služby připravuje jídlo pro třiadvacet hladových krků v táboře. Osvobozeni jsou i ti, co si chtějí dopřát ranní koupel v nedalekém lesním rybníku. Tenhle rituál Vlk dodržoval od prvního dne a pak já s ním od druhého dne po celý tábor. Později se přihlásí i několik dalších dobrovolníků, odvážlivců. Někteří druhý den ráno odřeknou."No, víš…,"a už je mi to jasné.Přesto našlo se jich pár. Jejich troufalá zapálenost doranního otužování hasí první kontakty s vodou. Přesto se po chvíli váhání ztrácejí až po hlavu v ledově studené přírodní koupeli. Možná překvapí, že mezi nimi byla křehounká Liška,nepřekvapí několikerá účast chrabrého Kosti. "Ale, že je teplá,"obrací se na mě zjevně prochladlý Vlk, cvaká přitom zubama a oběma se nám zimou chvěje celé tělo:"Řekl bych, žejo,"nechávám zacvakat i své vlastní zuby. Přeju si to,ale vím, že je to jinak a pokračuji ve zdání o teplé sprše mého domova. Je to prostě švanda.

Lukulské hody

To žluté na obloze a to ledově studené na zemi se postaralo o úsměvy na všech našich obličejích a tak u"královské"snídaně panuje veselá nálada. Jídelníček vskutku připomíná stravu jejich veličenstev. To ať je také zapsáno do kroniky a dáno na vědomí. Vždyť pět jídel denně… To i pro táborového vedoucího bylo pěkné sousto. A když o víkendu vaří Mýval,exvůdce oddílu skautů v Děčíně. Na rovinatém povrchu jídelních stolů Restaurace U Nudle vyrůstají někdy kopce chlebů, někdy rohlíků či loupáků, k tomu džem, med,paštika, máslo, k přikusování ovoce či zelenina. V ešusech se nejednou sešlo k obědu či k večeři tolik jídla, že téměř každý se potýkal se stejným problémem a sice jak to udělat,aby při krájení jídlo z nádob nevyskakovalo. Jíme sladké ovocné knedlíky, brambory se smaženým sýrem, tradiční skautskou bramboračku, k večeři i opékané buřty. A to všechno zapíjíme vodou ze Stříbrného potoka, ovocným nápojem, mlékem,kakaem, kávou, ale i čajem. Vedoucí si mohou dovolit luxus -kafe.

Bez práce nejsou koláče

"Nástuuup!!!" Další z vůdcovo povelů. Všichni se shromažďují před vedením tábora. Při prvních nástupech se táborníci dozvídají, že je potřeba dopřipravit tábořiště: postavit stany a indiánské týpý pro vedoucí, zřídit umývárnu a toaletu, jídelní stoly. Všichni, i dívky se přidávají -musejí. Někdo by se mohl divit, s jakou vervou se pustily do přípravy jídelních stolů, s jakým zaujetím a jak obratně zatloukaly hřebíky. Přitom, myslím, není tak důležité,že se později několik překvapených táborníků důvěřivců z lavic jídelních stolů zřítí. Dalšímu sesuvu jídelních stolů zabrání včasným zásahem Panda. Já se stávám hlavním stavbyvedoucím při konstruování tak kardinální věci jakou je latrýna."Ach, jaká poklona i zodpovědnost, že právě já,"hrdopyšně si říkám sám pro sebe. Pomohli mi dva statní uličníci - Skřítek a Duha. Co chvíli je rozsuzuji při jejich vzájemných přích. Zbylá práce připadá na ostatní táborníky a vedoucí. Děti si staví stany. Mýval se zbylými vedoucími staví stan obří velikosti – hangár a už bez Mývala,který odjíždí do zaměstnání, se pokračuje ve stavbě indiánského týpý. Povede se na druhý pokus."Třetí pokus už nebude,"vynáší definitivní rozhodnutí Vlk a vypadáto, že nehodlá smlouvat. Zbytek vedení se smiřuje s tím, žebude spát v samém středu jedné mravenčí metropole."Vosy,"probudil celé týpý povyk Pandy.Doznívající pískot píšťalky v našich uších, který se sem nastěhoval ještě včera před večerkou, teď vystřídal vtíravý bzukot nepříjemného hmyzu. Další překvapení,které později z týpý"vyčoudíme"rozdělaným ohněm.Tábor je připraven pro táborovou činnost…

Dřevárna! Už nikdy!

Obvyklou táborovou činností se stává dřevárna. Popsal bych to jako činnost,kterou získáváme dříví na zatopení v kuchyni a na večerní táborový oheň. Nutno dodat, že v dřevárně pobývají táboroví trestanci. Rozsudky vynáší soudce Vlk. A že je v dřevárně po celý den rušno! Popularitu si získává I koupání a hraní her. Hry - dětské tváře vždy vykvetou do veselosti. Nechybí rádobyolympijské hry pod názvem"Praštěná Vláďova Olympiáda".Mezi nejoblíbenější disciplíny patří"Blbárna".Vyzkoušeli si ji i vedoucí. Desetkrát se obtočit kolem míče.A pak zamířit přesně na vytyčený cíl a běžet. Jen si to vyzkoušejte!"Vzdávám se, nejde to,"chtěl bych teď po devátém kolečku říct všem, ale vím, že jde o legraci… a tak končím v úplně opačném směru než vede cesta k mému cíli - mezi přihlížejícími dětmi. Zkouším si i další disciplínu. Na zádech mám Elišku a na očích šátek.Kličkujte si za těhle podmínek ve stromořadí! Mám ale dobrého žokeje. To jiní si pletou levou s pravou, ukazují rukou, a tak s koňmi narážejí do stromů nebo si klástí cestu chroštím. Děti se baví i při soutěži Kufr. V roli známých osobností - všichni vedoucí.Hlavní cena?"Chlapi sobě!"Jinými slovy: Do vody! A v oblečení!

"Epidemie!"Tábor je nakažen

Tři skupinky jsou na výletě, kde na ně zaútočila epidemie. Jsou patnáct minut od tábora. V mé skupince mám slepého Krtka a Casanovu, vede je němá Liška s Kamenicí,která má nakažené a tedy svázané ruce a konečně za nimi poskakuje Duha s bolavýma nohama - má je svázané. Patnáct minut, lesními cestami i necestami, se toulají. Nevěděli předtím, že tou samou cestou, jakou se vydali z tábora, se budou vracet, ale již nakažení epidemií. A tak se jimi klátí a klejí. Vždy se snaží na sebe čekat a podržet se navzájem. A Duha? Vyzvedávám jeho výdrž. I když už bylo jisté, že budeme poslední, doskákal to. Na táboře je i fotbalové hřiště. FK Nudlím, za které hraji, se ale nedaří. Měním tým a se svými spoluhráči vyhráváme. Tahouny fotbalových klání jsou Vláďa, Beruška, Vlk, Ivan, Panda, Zilvar z chudobince, sem tam i Evik. Když ale zaprší, je čas na stolní hry nebo se všichni stanou křesťany, později někteří Římany, kteří křesťany ve spícím městě úkladně vraždí. Ale naštěstí krev neteče. Cílem hry, je nalézt vrahy, kteří se snaží obhájit. Kdo jim uvěří?Nejlstivějším Římanem je Panda. Panda je společně sVláďou i tím, kdo vede biblické hodinky. Jsou zajímavýmzpestřením letního tábora.

Jak přežít?

Sluníčko se prosvítilo k dalšímu dni. Den přežití. Dvě skupiny - skupina skautek a skupina skautů dostaly několik úkolů k plnění. Panda aEvik, vedoucí, dohlíželi na dívky. Chlapce, Duhu, Halužku,Skřítka a Krtka, mám na dohled já, také vedoucí."Tak tahle akce se mi líbí,"říkám Vlkovi, kterému září oči očekáváním, jestli jeho svěřenci akci zvládnou. Základní uzle,najít Šluknov a v něm kašnu a sochy a pak hurá na přibližně šest kilometrů vzdálený a 608 metrů vysoký Hrazený a dále na asi stejně vzdálenou Vlčí Horu, kterážto je o osmadvacetmetrů nižší. O tom však kluci netuší. Vědí jen, že mají před sebou pár úkolů. Je to na nich. Domluví se? Dovtípí se? Dokáží si rozdělat oheň a udělat oběd? Vkládám do nich naděje. "Ještě jeden uzel a můžeme jít,"volají vyzývavě a nedočkavě zároveň ostatní na Halužku. Jsou teprve u prvního úkolu a už uplynulo půl druhé hodiny. Ale to důležité:"Dokázali jsme to!"Kluci zajásali a všichni vyrážíme do Šluknova a mě to nedá, abych si do kluků trochu šťouchnul a poškorpil je:"Čeká nás ještě pět úkolů a nejsou snadné!"Hned na prvním rozcestí se do té doby vcelku soudržná skupinka rozchází v tom, kudy… Věděl bych, ale…Na všechno si kluci musejí přijít sami. Vracíme se o pár desítek kroků zpět, brodíme se přes potok. Velikán Duha jde napřed. Jako z pohádky se před ním objeví dva staří lidé a ostatní pochopí, že je to šance."Duho, zeptej se,"volají na něj a ten ještě chvíli otálí. Nakonec dělá rozhodnutí a nesměle se k venkovanům přibližuje. Ti dva si Duhu si prozíravě velkou Duhovu postavu chvíli prohlíží a my se jim nedivíme. S kotlíkem, v něm okurka a brambory,působí vpravdě trochu podezřele. Kluci propukají v smích a já se potýkám s náhlou erupcí chichotu. Vím, že to není vůči Duhově snaze správné, ale kluci mě nakazili. Duha zasloužípochvalu. Kluci už vědí, kudy.

Dorážíme do Šluknova. Zodpovědnost za všechny přebírá Skřítek. Nakousek papíru, který později ztratí, popisuje několik soch a kašnu ve Šluknově, tak, jak bylo zadáno v druhém úkolu. Docesty se nám připlétá také obchod s potravinami, kde siDuha, kterého stále zdobí kotlík brambor s okurkou, kupuje svačinu, a později i hádky mezi kluky, které nás co chvíli brzdí. Hledáme kostel a pak rybník, kde se můžeme podle instrukcí daných Vlkem i vykoupat."Nevíte, kde bychom našli šluknovský rybník,"řekl hezky česky Halužka, ale ten zrzavý majitel opodál stojícího osobního automobilu na to nic neříkal. Dívám se na značku jeho vozu a už chápu."Pojďte, kluci,"zvolám a tato slova doprovázím pozdravem, který vysílám našemu kolemjdoucímu:"AufWiedersehen!"Halužka je i po této zkušenosti otrlý a ptá se dalších lidí. Dostáváme radu a všichni děkují I pozdraví; z dětských úst nevídané a neslýchané. Nenechte se pomýlit. To je výsledek mé intervence. Být či nebýt osvěžen v tomto parném dni. Hamletovská otázka má brzké rozuzlení.Mimo Duhy, který navrhuje koupání a Krtka, pro kterého sestane od této chvíle pravidelností nabízet odpočinek, se ostatní rozhodují raději jít dál. Po chvíli přemlouváníse přidávají i zbývající. Moudré to rozhodnutí, oddechuji si při pohledu na hodinky, které už ukazují něco kolem 15.hodiny. Připomínám klukům, že ve 12.30 měl být oběd.Naše tempo není z nejrychlejších, přesto dorážíme nakopec zhruba za hodinu a půl. Kluci mohou děkovat Halužkovi,který se stává psychologem výpravy a tlačí na ostatní, aby si pospíšili. Jeden dík patří i mě. Vybočili jsme z turistické trasy. Nikdo si toho nevšiml, protože všichni poslouchali Krtkovy vtipy. Přesto se Krtek stává užitečným. Na kopci vynalézá způsob, jak si ohřát polévku. Rozdělat oheň? Zálesácky?To tady neplatí. Moc velký vítr. Navlhlé škrtátko I zápalky. Zklamání. Všichni chtějí instantní bramboračku s dokonale nakrájenýma bramborama, o které se postarali kluci. I já chci. A proto po několika marných pokusech rozdělat oheň vytahuji chemického pomocníka - Pepo."Hořííí, vykřikuji a kluci, kromě odpočívajícího Duhy, už chápou, že teď je potřeba schánět se po dřevě. Já se zatím starám o kamennou stěnu, kterou stavím do cesty všetečnému větru.Kotlík už je nad ohněm. Krtek zatím přichází z dalším vylepšovákem - míchadlem. Je jím vidlička, připevněná k dlouhému klacku. Asi dvakrát nám tam spadne, ale aspoň je legrace. Legrace? Ta přestává, když ji koumák Krtek chce vylovit pomocí magnetu a Skřítek se přitom rozprskne tak, žeto, co bylo předchvílí v jeho puse, se ztrácí někde vhloubi našeho kotlíku, z kterého jím i já. Halužka se raději vzdaluje se svým ešusem k Duhovi, kterému jsem půjčil svetr - byla mu zima. Pokud jsme oheň nerozdělali zálesáckým způsobem, při jeho hašení jsme si už dali záležet. Z kopce si odnáším velmi příjemné pocity toho, jak se v nouzi kluci semknou a když je polévka udělaná, jak se dokáží nespoutaně radovat. Vydáváme se na Vlčí Horu. Skřítek s Krtkem ještě chvíli váhají - je půl sedmé, ale vyráží také. Naše chůze k VlčíHoře je už výrazně rychlejší. Do Brtníků ale dorážíme asi v osm hodin večer, všichni jsou už unavení. Kluci se rozhodují jít nazpět do tábora, asi šest kilometrů. Vracíme se za přítmí.

Když na tábor padá tma

Se sešeřením se i ti nejotrlejší táborníci poohlížejí po místech, kde se pohybuje co nejvíce lidí. Tábor polyká tma. Čas na táborovýoheň Všichni hoříme touhou po troše světla a tepla. Zažehl jsem s klukama oheň. S prvním nesmělým plamínkem táborového ohně narůstá vzrušení. Teď už se díváme,jak si plamínek přelézá z jednoho klacíku na druhý, přitom se ještě stíhá škádlit s neposedným větrem. Ten ohýnek se rychle proměňuje ve vesele plápolající vatru. Všichni se rozložili kolem ohně na přinesené karimatky a unešeni hrozivou tmou toho večera se k sobě tulí. Po chvíli všichni sledují vylétávající jiskry a praskot hořícího dříví.To už Panda, později i Duha, drží v ruce kytaru, lehce ji prsty pohladí a zvolna napíná struny, jemně doladí nahodný tón a zahraje. Kytaru doprovází náš zpěv a někdyi Liščina flétna. Večer co večer, kapitolu po kapitole,předčítá Panda dojemný životní příběh z knihy, kterou otevírá i dnes. Přitom všechny děti bojují s nálety neodbytných komárů a s chutí zůstat ještě chvíli vzhůru,i když vědí, že si spánek očividně říká o slovo. Na nebi se třpytí hvězdy. Až zhasne oheň, budou nám svítit na cestu do našich stanů…Zapomněl jsem. Žijeme už v trochu jiné době, které vládnou vymoženosti, jako baterka. Večer při táborovém ohni plápolá i uhasíná zároveň se samotným ohněm. Plamen pomalu opadá a za chvíli zůstanou jen žhavé uhlíky, později doutnající popel. Nad ohništěm se rozhostilo ticho, všichni se zvedají, staví se do kruhu a chytají se za ruce. Ty svoje má každý překříženy tak, aby byla levá přes pravou.Všichni zpívají Večerku. Pak vůdce stiskne ruku svého souseda a čeká, až se mu signál zase vrátí nazpět. Jdeme spát. I na tomto táboře jsou ale noční hlídky. Děti je mají od půlnoci vždy na hodinu a půl. Pro děti je to neopakovatelný zážitek. Kdy jindy nežli při hlídkách mohou vnímat kouzlo spící krajiny. Hlídkují dva nebo jen jeden. Vedoucí stráží do půlnoci.A pak mají noční klid. Vítám ho. S chutí vždy zavírám oči…"Martine, stávej, viděli jsme lišku,"zašramotí miv uších Kosťův a Ivanův dvojhlas. Mám tu smůlu, že v týpý spím hned na kraji. Musím stávat, i když vnitřně protestuji. S baterkou a oděn do trika a spodního prádlao bhlížím tábořiště, dívám se do zásobárny, kde nic, tunic. Vytržen ze spánku budu ještě jednu z dalších nocí.Jen si tak sním, když v tu chvíli se mi do snu vkrade ženský výkřik, který ze snem nemá nic společného, je skutečný a zní jako výkřik z nějakého hororu. První vystartuje vedoucí Láďa a za ním i já, přitom seberu hrst odvahy. Ve stanu je vystrašený Cvrček a Marta. Tím výkřikem dali najevo překvapenost z neočekávané návštěvy. Pandovy je špatně od žaludku. Jeho bledá tvář se objevila v jednom ze čtyř oken obřího stanu a holky to polekalo. Takové byly I nebyly noční hlídky. Nebyly z toho důvodu, že občas někdo nevzbuzen hlídku prospal.

Udírna v týpý

S přibývajícími mraky mizejí poslední zbytky modrých míst na nebi. Do žlutéhokulatého nad námi se zakusuje stále více tmavých mraků.Vůbec celý tábor teď pohlcuje neohlášená tma, jejíž závoj padá i na naše obličeje. Začíná pršet. Kličkujeme mezi těžkými dešťovými kapkami. Všichni jsme se uklidili do hangáru a už víme, že tady strávíme možná celý den. A opravdu - celý den. Zatím se nám déšť vyhýbal. Když pršelo, tak přes noc. Pouze jednou přes den. Ten další deštivý den se Vlk rozhoduje, že tábor zruší pět dnů před původním plánem. Říkám si, dělá dobře. Děti mají promočené věci.V týpý sice máme sušárnu, ale čoud z mokrého dříví proměňuje sušárnu spíše v udírnu.

Dětem hrozí nastydnutí. Do stanů zatéká. Stav nouze. Druhý den tábor opouštíme a přijíždíme do Děčína, kde nazítří čekají tamější obyvatelé stoletou vodu.

Zapsáno v kronice

Loučení nemám rád.Sotva proloupnu oči, hned je zase zavírám, protože právě tohle ráno na Šluknovsku, je moje poslední. Pak už budu otěch dnech jen číst z kroniky, kde to je vše zapsáno. Ale vím, že se loučení a odjezdu stejně nevyhnu. Přestávám trucovat a loučením procházím s otevřeným hledím.

Děti jsem si zamiloval. Práce s nimi je obrovským přínosem. Jen bych byl nerad, kdyby platilo to menzelovské, že sice děti jsou báječné bytosti, ale prý mají jednu chybu; rostou z nich dospělí lidi…

Moje batožina je ještě těžší, jako když jsem přijížděl. Když pátrám po této záhadě, přicházím na to, že můj ranec je naplněný mnohými vzpomínkami a zážitkama, ale i věcma skrz naskrz promočenýma. Proto ta tíha. Tak třeba zase za rok…

Vzkaz pro děti

Tak jsem se zase jednou stal dítětem. Za to můžete vy, moji milí malí I velcí táborníci, moje milé roztomilé halužky k zulíbání.Kdybyste jen věděli kolik starostí mají dospěláci. Někdy jsou dospěláci i pěkně zlí. To se mi u vás nestalo, i když popravdě, asi ne pro všechny jsem byl dobrým vedoucím. Snažil jsem se o to a dalo mi to pořádnou práci. Ale stála za to. Upřímně, netušil jsem, kolik elánu ve vás bude. někdy ho bylo až moc, že jsem se divil, jestli jste všichni opravdu skauti. Nejsem skaut, ale vím, že tihle lidé mají svoje zákony. Učí se je nazpaměť.Ale myslím, že to nestačí. Skautské zákony je potřeba I dodržovat. A není to podle mého názoru tak těžké. Třeba ten první zákon. Být pravdomluvný? Jémine, to je hračka.Ale schválně. Spočítejte si, kolikrát denně zalžete. Mám strach, že vám nevystačí prsty na rukou, možná ani ne nanohou :o) Co říkáte, skauti, dokážete být opravdovými skauty? Dokážete třeba hned od této chvíle nelhat; říkat jen pravdu? Opravdu? Slibujete? Nikdo vás v dodržování nebude kontrolovat - není to ani možné. Svoje chování můžete vidět nejlepe jen vy sami. Zkuste být pravdomluvní. Aspoň najeden jediný den. Znám pár lidí, kteří to zkusili. Měli báječné pocity a čisté svědomí. Přečtěte nahlas skautský slib:"Slibuji na svou čest, jak dovedu nejlépe: sloužit nejvyšší Pravdě a Lásce věrně v každé době, plnit povinnosti vlastní a zachovávat zákony skautské,duší i tělem být připraven pomáhat vlasti a bližním."A mám vás :o) Ještě před přečtením slibu, jste slíbili,že budete mluvit pravdu. Dokažte, že to, co jste před chvíli přečetli je vám nejen blízké, ale že tak dokážete I jednat. Být pravdomluvný. Mít rád své kamarády, druhé lidi,pomáhat jim. Neubližovat jim. Ani tělesně, ani slovy. Když mi ublíží, dokázat jim odpustit. Mít rád přírodu a pomáhat jí. Být hospodárný. To je opravdové hrdinství a pro takové věci si vás budou ostatní lidé vážit. Nebojte!To je jen vaše věc. Já vás budu mít rád, i takové, jací jste! Ale… Věřím vám.

Tak zase někdy, Váš vedoucí Martin ála Bambus